Pavel Bobek se narodil 16.září 1937 v Praze, po gymnáziu studoval v letech 1955-1961 na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Stejně jako všichni jeho vrstevníci propadl rokenrolu, začal zpívat s fakultní skupinou FAPS, později působil v tzv Studiu bigbeatové hudby a v roce 1959 v divadle Paravan.

Jako inženýr architekt nastoupil ve Sdružení velkovýkrmen, kde působil v jedné projekční skupině se svými vysokoškolskými kolegy: konferenciérem Rangers a rozhlasovým diskžokejem Mirkem Černým a s Petrem Nárožným.

V roce 1963 přijal angažmá sólového zpěváka skupiny Olympic, dvě sezony s ní vystupoval v programu Ondráš podotýká v divadle Semafor a v březnu 1964 s ní nahrál pro značku Supraphon klasické rokenrolové tituly Sweet Little Sixteen, Oh Boy! a duet s dalším spolužákem z fakulty Pavlem Švábem Sealed With A Kiss. O rok později se objevil na singlu s písničkami Memphis, Tennessee a Rave on.

Po odchodu od Olympicu v roce 1965 zpíval s různými skupinami, od roku 1966 nejintenzivněji s Country Beatem, s nímž se v roce 1967 stal stálým členem divadla Semafor, kde působil až do roku 1990.

Spolupráce s textařem Jiřím Grossmannem přivedla Bobka v roce 1970 na 1. místo hitparády Supraphonu se singlem Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát a o rok později na 2.místo s písničkou Houston. V roce 1973 připojil další úspěšné singly Vincent a zejména Nedělní ráno, které jej znovu zavedlo do supraphonské Top 10. Ani tyto mimořádné úspěchy mu však u Supraphonu nevysloužily samostatné album.

Proto v roce 1975 odešel ke značce Panton a díky pochopení a pomoci jejího ředitele Jiřího Maláska nahrál v roce 1975 první album Veď mě dál, cesto má. V jeho obsahu byly, kromě titulní písně například Pojď stoupat jak dým, Má dívka N, Já jsem byl bloud, Víš, kdo ti smí z tvých vlásků copy splést? a Nedělní ráno.

Jako zaměstnanec divadla Semafor účinkoval v pásmech skupiny M.Šimka a s Miroslavem Horníčkem ve vlastním show Dva muži někde.

Čas od času přinášel nová alba, jejichž písně dokázaly všeobecnou posluchačskou popularitou překlenout období mezi vydáním další kolekce. K nejvýraznějším nahrávkám té doby patřily Pojď dál a zpívej (1978) a především Lásko, mě ubývá sil, singl, který byl v letech 1980-81 plných 13 měsíců v Top 10 Supraphonu. V roce 1981 vydal Supraphon kompilaci Profil 1970-79 a současně i Panton, s nímž měl od roku 1980 exkluzivní smlouvu, novinkový projekt Zkus se životu dál smát. Z dalších titulů produkce LP zaujalo především album Stárnoucí mladík, které vydal Panton v roce 1984, na němž byly kromě titulní písně další výrazné nahrávky jako Permanentní flám, Jamajka a Z pekla štěstí.

K nim se v dalším letech zařadily především duet s Marií Rottrovou S tím bláznem si nic nezačínej (1985), Dálniční hlídka (1990), Muž na konci světa (1991), Z nebe padá ranní déšť, Country Boy a Bůh mě má rád (všechny 1993), Amanda, Noční déšť jde Georgií , duet s Y. Přenosilovou Cestou dlouhou (všechny 1995) a Tam, kde leží Phoenix (1996).

Od roku 1982 jezdil s koncertním programem Pár přátel mít se skupinou Groš a později začal koncertně i studiově spolupracovat takřka výhradně s pianistou a aranžérem Milošem Nopem a jeho manželkou Lídou Nopovou. Od roku 1980 je držitelem Zlaté Porty za zásluhy a rozvoj country nusic.

V březnu roku 2005 vyšlo Pavlu Bobkovi úspěšné album Muž, který nikdy nebyl IN, na kterém spolupracoval producentsky i hudebně s Lubošem Malinou. Následuje album Antologie, které vyšlo v roce 2007.

Ani vážná choroba Pavlovi Bobkovi nezabránila v nahrání skvělého alba Víc nehledám (2010), na kterém zájemci naleznou Bobkovy verze slavných písní Johnnyho Cashe, které se navíc nahrávaly v Americe za účasti muzikantů, kteří spolupracovali s hvězdami typu Sting, Norah Jones, Mark Knopfler či Alisson Krauss. Album bylo kritiky i posluchači velmi dobře přijato a umísťovalo se na prvních příčkách v prodeji, za což Pavel Bobek získal i Zlatou desku za prodej alba od vydavatelství Universal Music Group.

„Nahrávat album v Americe a navíc s takovými muzikanty je sen, který jsem se ani neodvážil snít,“ řekl tehdy Pavel Bobek. Ten měl tu čest se se samotným Cashem i osobně potkat v roce 1978 a dokonce si s ním i zazpívat. „Cash tehdy koncertoval na americké ambasádě v Praze. Před koncertem jsem mu říkal, že mám rád jeho píseň Sunday Morning Coming Down. No a když ji pak zpíval, pozval mne na pódium.“

V posledních letech svého života měl Bobek vleklé zdravotní problémy. Přesto si však dokázal užívat života, dokud to jen šlo. Byl vděčný za své hudební úspěchy, vůbec nepočítal s tím, že by jeho kariéra byla tak dlouhá a velmi úspěšná. V roce 2012 stihnul ještě vydat velmi osobní a komorní album Kruhy.

Zemřel 20. listopadu 2013 na selhání srdce. Zanechal po sobě nesmazatelnou stopu v podobě mnoha písňových evergreenů, které nestárnou.

Použité zdroje: výňatek z Ilustrované encyklopedie světové Country Alana Cacketta (autor kapitoly o české country Mirek Černý) a článek pro časopis Rock & Pop (text Milan Menčík)